Precedentem je Next Generation EU: společná emise se společným ručením a splácením navázaným na vlastní zdroje rozpočtu. Právní i institucionální architektura tedy existuje a nemusí se vymýšlet znovu.

Ekonomická logika stojí na spreadu mezi náklady dluhu a dlouhodobým reálným výnosem diverzifikovaného portfolia. Historicky je tento rozdíl kladný a dostatečný ke splácení jistiny, ale jde o průměr s velkým rozptylem, nikoliv o garanci.

Zásadní je načasování. Odvod z tržeb zachycuje hodnotu, která se už materializovala. Kapitálový podíl zachycuje i změnu očekávání — a v sektoru, kde se ocenění pohybuje na násobcích desítek ročních tržeb, je tento rozdíl řádový. Pokud dojde ke skokovému přehodnocení hodnoty AI firem, fond kapitalizovaný předem ho zachytí, fond plněný postupně nikoliv.

Rizika. Jde o pákový obchod: při dlouhodobé podvýkonnosti trhů dluh zůstává a fond ho nepokryje. Politicky půjde o obtížné vyjednávání s fiskálně konzervativními členskými státy a rozhodnutí o vlastních zdrojích vyžaduje jednomyslnost i následnou ratifikaci.

Proti tomu stojí asymetrie rizika: pokud premisa o transformaci pracovního trhu platí, náklady pozdního jednání převýší náklady dluhu o řády.

Komerční nasazení frontier AI systémů na evropském trhu by podléhalo licenci spojující bezpečnostní standardy, auditovatelnost, odpovědnost za škodu a finanční příspěvek do fondu.

Stav. Regulatorní část tohoto konceptu už v Evropě vzniká. AI Act pracuje s pojmem uvedení modelu na trh Unie a Akční plán pro kybernetickou bezpečnost a AI z července 2026 zřizuje evropskou kapacitu pro hodnocení pokročilých modelů před jejich uvedením na trh, s cílem být funkční v roce 2027. Finanční složka, tedy příspěvek do fondu, je návrhem tohoto textu a nikde se o ní zatím nejedná. Obdobné licenční režimy pro frontier modely jsou předmětem akademické debaty, zpravidla po vzoru schvalování léčiv.

Právní základ. Regulace podmínek přístupu na vnitřní trh podle článku 114 SFEU prochází kvalifikovanou většinou, zatímco daňová opatření podle článku 113 vyžadují jednomyslnost v Radě. Výnos lze navíc vázat přímo na fond namísto rozpočtu a regulatorní opatření je hůře napadnutelné jako diskriminační obchodní praktika.

Tato kvalifikace obstojí pouze při skutečném regulatorním obsahu. Soudní dvůr i orgány WTO posuzují podstatu opatření, nikoliv jeho označení — poplatek v přestrojení by byl překvalifikován na daň se všemi procedurálními důsledky.

Konstrukce: royalty s konverzní opcí. Poplatek má podobu podílu z evropských tržeb, takže škáluje automaticky s reálnou penetrací AI do ekonomiky bez nutnosti politicky přehodnocovat sazbu.

U systémových poskytovatelů získává fond navíc opci na konverzi nahromaděných pohledávek na kapitálový podíl — obdobu konvertibilní půjčky, uplatnitelnou podle vývoje. Povinný převod vlastnictví jako podmínka vstupu na trh by byl právně sporný, politicky neprůchodný a nejsnáze vymahatelný právě vůči evropským firmám, které má návrh podpořit.

Konverzní opce řeší omezení odvodu z tržeb: tok příjmů roste s materializovanými tržbami, zatímco tržní hodnota reaguje na změnu očekávání okamžitě. V sektoru s oceněním na násobcích desítek ročních tržeb jde o řádový rozdíl.

Kalibrace. Sazba musí zůstat pod hodnotou přístupu k trhu, jinak mechanismus poskytovatele vytlačí a nevybere nic. Rozumnější je začít nízko s předem definovanou trajektorií než později zvyšovat ad hoc.

Nutnou podmínkou je neutralita vůči původu: poplatek podle objemu evropských tržeb bez ohledu na sídlo. Zkušenost s národními digitálními daněmi, které vyvolaly americké vyšetřování a hrozbu odvetných cel, patří do zadání.

Otevřená otázka. Definice předmětu licence je pravděpodobně nejtěžší technický problém návrhu. Úzká definice se obejde přebalením produktu, široká se stane poplatkem z cloudu obecně.

Návrh koordinovaného evropského zdanění digitálních služeb existuje od roku 2018 a nebyl stažen. V roce 2021 byl odložen pod americkým tlakem s tím, že se vyčká na dohodu OECD o přerozdělení práva zdanit digitální ekonomiku. Ta uvázla poté, co se Spojené státy z jednání stáhly.

Stav. Debatu oživila potřeba financovat rozpočtový rámec 2028–2034. Evropský parlament požaduje nové vlastní zdroje v řádu desítek miliard eur ročně a digitální poplatek patří mezi zvažované varianty. Mezitím zavedla vlastní digitální daně řada členských států; nahrazení této roztříštěné mozaiky koordinovaným přístupem je argument fungující nezávisle na AI.

Objem. Odhady pro pětiprocentní sazbu se pohybují v řádu desítek miliard eur ročně. Fond by se naplnil podstatně rychleji než z licence.

Překážky. Daňová opatření vyžadují jednomyslnost v Radě a rozhodnutí o vlastních zdrojích i následnou ratifikaci ve všech členských státech. Několik členských států má strukturální důvod blokovat.

Souběžně jde o otevřený obchodní spor. Americká administrativa opakovaně pohrozila odvetnými cly a označila konkrétní evropské firmy jako možné cíle. Unie dala najevo, že o svém digitálním regulatorním rámci vyjednávat nebude, zatímco daňová opatření opakovaně odkládala — a toto rozlišení určuje, proč má návrh těžiště ve variantě A.

Debata o možném přechodu ke kvalifikované většině v daňových otázkách běží dlouhodobě. Pokud k němu dojde, tato varianta se výrazně zjednoduší. Stavět na tom časový plán by ale bylo neopatrné.

Vazba na fond. Digitální poplatek by jako vlastní zdroj směřoval do rozpočtu Unie. Pokud projde, měla by být část výnosu připadající na AI služby vázána na fond, jinak mechanismus ztratí svůj hlavní účel.

Studie The AI Layoff Trap identifikuje tržní selhání spočívající v tom, že firma nese soukromý přínos automatizace, ale nikoliv její společenské náklady, a navrhuje jako korekci Pigouovu daň z automatizace. Tento nástroj je aplikovatelný uvnitř daňové jurisdikce — tedy přesně tam, kde licenční model naráží na hranice.

Konkrétní podoba vyžaduje analýzu Komise. Možné směry:

• Úprava odčitatelnosti nákladů práce vůči kapitálovým investicím, které práci nahrazují

• Odvod navázaný na měřený pokles mzdových nákladů při zachování nebo růstu produkce

• Rozšíření vyměřovacího základu sociálního pojištění z mezd na produkci

Každá varianta naráží na vlastní problém s definicí a vymahatelností. Rozlišit automatizaci nahrazující práci od běžné investice do produktivity je netriviální a hrozí, že nástroj postihne i firmy, které nikoho nepropustily.

Kalibrace vůči ostatním pilířům. Celková zátěž musí být srovnatelná bez ohledu na to, odkud automatizace přichází. Nástroj cílící jen na dovoz by nechtěně dotoval lokální automatizaci; nástroj cílící jen na domácí firmy by je znevýhodnil vůči zahraniční konkurenci.

Investiční mandát. Diverzifikace napříč hodnotovým řetězcem je odpovědí na nemožnost předpovědět vítěze. Fond nekupuje sázku na konkrétní model ani firmu, ale expozici vůči sektoru jako celku — včetně vrstev, které jsou vůči změně architektury odolnější (energetika, čipy, infrastruktura).

Distribuční pravidlo. Vyplácí se pouze výnos, jistina zůstává. To je konvence převzatá od existujících suverénních fondů a je zásadní pro dlouhodobou udržitelnost i pro odolnost vůči politickému tlaku na jednorázové čerpání.

Správa. Model může čerpat z norského NBIM, ECB nebo Evropské investiční banky. Nutné prvky: mandát oddělený od rozpočtového cyklu, dlouhá funkční období vedení, povinné zveřejňování portfolia a zákaz cílených investic na politickou objednávku.

K norské analogii. Norský fond stojí na rentě z nepřenositelné suroviny ve státním vlastnictví a Evropa takový zdroj nemá. Má však něco strukturálně podobného: přístup k jednomu z největších spotřebních trhů světa, který také nelze přesunout do jiné jurisdikce. Analogie není v povaze zdroje, ale v jeho nepřenositelnosti — a právě ta je důvodem, proč lze podmínky přístupu vůbec stanovovat.

Česká republika sama nedokáže vyjednat férové podmínky s největšími AI korporacemi. Nemá dostatečný trh, kapitál ani regulační váhu.

Evropská unie ale má:

• Jeden z největších trhů světa

• Právní a regulační kapacitu

• Tradici sociálního státu

• Zkušenost s přeshraničními fondy

• Schopnost vytvořit společná pravidla pro digitální ekonomiku

AI Deal proto musí vzniknout na evropské úrovni. Jinak se členské státy dostanou do soutěže, kdo nabídne AI kapitálu nižší daně, slabší pravidla a levnější přístup k trhu.

Pro české europoslance je to otázka strategického zájmu. Česká ekonomika je průmyslová, exportní a závislá na práci. Pokud bude práce postupně nahrazována kapitálem vlastněným mimo Evropu, bez společného mechanismu se z nás může stát pouze odběratel cizí automatizace.

Česká ekonomika je průmyslová, exportní a nadprůměrně závislá na práci. Pokud bude práce nahrazována kapitálem vlastněným mimo Evropu, prodělá na tom víc než většina členských států. Vlastní česká digitální daň by byla snadno obejitelná a vyvolala by odvetu nepřiměřenou naší velikosti. Bez evropského mechanismu se z nás stane pouze odběratel cizí automatizace.

1. Technologický strom a veřejné financování výzkumu

AI by neexistovala bez desetiletí veřejně financovaného výzkumu — a evropský podíl na tomto dědictví je přímý, ne jen symbolický. World Wide Web vznikl na CERNu, evropské výzkumné instituci financované členskými státy. Bez webu neexistují tréninková data, na nichž dnešní modely stojí. GSM standard — koordinovaný Evropou — umožnil mobilní komunikaci a s ní celou vrstvu digitálního obsahu. Evropské univerzity a veřejně financované výzkumné programy (Horizon a jeho předchůdci) přispěly ke klíčovým architekturám strojového učení i k základní matematice, na níž AI běží.

Firmy, které tuto infrastrukturu dnes komerčně zhodnocují na evropském trhu, těží z kolektivní investice evropských daňových poplatníků. Dividenda není regulatorní daň — je to návratnost dříve vložené veřejné investice.

2. Data jako kolektivní příspěvek

AI modely byly trénovány na datech celého internetu: textech, kódu, obrázcích, konverzacích. Tato data lidé vytvořili jako vedlejší produkt svého digitálního života. AI hodnota vznikla z kolektivního kulturního a znalostního substrátu, který není soukromým dílem žádné firmy. Nárok na podíl je tedy sdílený — podobně jako nárok na přírodní zdroje, které také nikdo nevytvořil, ale společnost se rozhodla je regulovat ve veřejném zájmu.

3. Funkční trh vyžaduje zákazníky

Henry Ford platil dělníky dobře vědomě, aby si mohli dovolit jeho auta. Dividenda není pomoc slabým — je to údržba trhu samotného. Firma, která automatizuje v ekonomice bez kupní síly, si podřezává větev, na které sedí. Sdílená dividenda je mechanismus, který firmám umožňuje automatizovat bez destrukce vlastních trhů.

Efekty AI na trh práce jsou v počátku a nerovnoměrné, hlavní efekt je nyní pokles vstupních pozic u určitých profesí.

The AI Layoff Trap (2026)
Hemenway Falk: University of Pennsylvania, Tsoukalas: Boston University

Studie identifikuje tržní selhání způsobené asymetrií mezi soukromými přínosy automatizace a jejími společenskými náklady a navrhuje jako korektivní nástroj Pigouovu daň z automatizace. Tato daň je ale aplikovatelná jen v dané daňové jurisdikci. Náš licenční model řeší totéž pro digitální přeshraniční služby, kde klasická jurisdikce daňového práva selhává.

Why Universal Basic Income is not the answer to the impact of AI on the labour market (2026)

To je hlavní praktické riziko.

Poplatky proto musí být nastaveny tak, aby byly nižší než hodnota přístupu k evropskému trhu. EU je jeden z největších a nejbohatších trhů světa. Pro většinu globálních AI firem bude příliš cenný na opuštění.

Návrh musí být ale kalibrovaný: nízké procento, jasná pravidla, žádná diskriminace konkrétních firem a právní kompatibilita s mezinárodním obchodem.

Jak řekl Adam Smith, bohatství je v produkci. Evropa by měla mít vlastní silnou AI infrastrukturu. To je ideální cesta.

Neměli bychom ale stavět společenskou stabilitu pouze na naději, že Evropě technologicky neujede vlak. Evropský kapitálový trh je roztříštěný, energie drahá a současní lídři frontier AI jsou převážně mimo EU.

Proto potřebujeme dvojí strategii: budovat evropskou AI kapacitu a zároveň nastavit pravidla přístupu na evropský trh.

Pokud uspějeme technologicky, fond bude investovat do vlastních evropských vítězů. Pokud neuspějeme, alespoň zachytíme část hodnoty, kterou mimoevropské firmy získají z evropského trhu.

Také můžeme spojit "střední mocnosti" a investovat do méně prozkoumaných architektur, jako příležitost přeskočení současných leaderů. Takovou příležitostí je například koncept Scientist AI od Yoshua Bengia, jednoho z AI praotců.

Je to ale nejistá propozice, jako každý podnik. Neměli bychom na této naději stavět naši společenskou stabilitu, lepší je diversifikovat.

• Regulatorní arbitráž: kde je hranice poplatku, za níž firmy začnou omezovat evropský trh?

• Přenesení nákladů do cen: jak nastavit sazbu tak, aby nešlo jen o novou daň na uživatele?

• Správa fondu: jak zajistit nezávislost, transparentnost a ochranu před lobbingem?

• Distribuční pravidlo: jak přesně rozhodovat mezi přímou dividendou, veřejnou kapacitou a příjmem péče?

• Záložní distribuce: pokud digitální euro uvázne, jaký bude alternativní kanál?