Článek informuje o rozsáhlém reportu Ústavu výzkumu globální změny AV ČR (CzechGlobe), který představuje čtyři možné scénáře vývoje České republiky do roku 2100. Tyto scénáře – Rovnováha, Konflikt a rozpad, Opevněné světy a Všechny tváře růstu – slouží jako nástroj pro dlouhodobé plánování a pochopení nejistot v oblastech ekonomiky, technologií a životního prostředí.
Esej Richa Suttona rozebírá „hořké poučení“ z historie vývoje umělé inteligence: obecné metody využívající výpočetní výkon (zejména vyhledávání a učení) dlouhodobě vždy překonají přístupy založené na vkládání lidských znalostí a expertních pravidel. Autor argumentuje, že zatímco lidské znalosti pomáhají v krátkodobém horizontu, Mooreův zákon a rostoucí výpočetní kapacita nakonec favorizují škálovatelné algoritmy, které si dokáží komplexitu světa osvojit samy bez přímého programování lidského chápání.
Pro-lidská deklarace o AI je dokument z března 2026, který podepsala široká koalice organizací a osobností. Deklarace varuje před nekontrolovaným závodem v nahrazování lidí umělou inteligencí a prosazuje cestu, kde AI slouží lidstvu, posiluje lidský potenciál a chrání důstojnost. Dokument je rozdělen do pěti hlavních bodů: udržení lidské kontroly, zamezení koncentraci moci, ochrana lidské zkušenosti (zejména dětí a rodin), zachování lidské svobody a zajištění odpovědnosti firem vyvíjejících AI. Mezi signatáře patří významní vědci jako Yoshua Bengio či Stuart Russell a různé neziskové i odborové organizace.
Článek předpovídá blížící se splasknutí bubliny v oblasti umělé inteligence (AI) kolem roku 2026, které autor nazývá "Velkým zúčtováním". Tvrdí, že současný model financování a růstu AI je neudržitelný a založený na cirkulárních obchodech. Tato krize však podle něj poslouží jako nezbytný katalyzátor pro pět fází "znovunapojení": usmíření USA a Číny z ekonomické nutnosti, reformu rodinného života díky automatizaci, realignaci národů skrze globální AI Marshallův plán, obnovu vztahu k přírodě a celkové duchovní probuzení lidstva. Autor argumentuje, že krize donutí světové lídry opustit mentalitu nulového součtu a přejít k modelu sdílené hojnosti.
Mark Zuckerberg v tomto textu představuje svou vizi budoucnosti, ve které je umělá superinteligence dostupná každému jednotlivci, nikoliv pouze velkým institucím. Argumentuje, že široká distribuce AI nástrojů povede k větší prosperitě, inovacím a bezpečnosti díky přirozené rovnováze moci. Článek se věnuje konkrétním aplikacím v medicíně, vzdělávání a podnikání, a zároveň navrhuje politické a technické kroky k minimalizaci rizik, jako je zneužití AI v kyberprostoru nebo ztráta lidské kontroly.
Modernizovaný dotisk slavného díla Henryho Browna z roku 1871 představuje fascinující sbírku technických mechanismů. Každý z pěti set sedmi pohybů je v této publikaci detailně vyobrazen a doplněn srozumitelným vysvětlením jeho funkce. Pro inženýry, vynálezce i milovníky klasické mechaniky slouží tento svazek jako nepostradatelný zdroj inspirace a praktických znalostí. Bohatě ilustrovaný průvodce oživuje historické principy, které dodnes tvoří základ moderního strojírenství a automatizace.
Článek rozebírá koncept „špinavého středu“ (messy middle) – náročného přechodného období mezi dnešním trhem práce a budoucím světem hojnosti po dosažení obecné umělé inteligence (AGI). Autorka Molly Kinder argumentuje, že toto období bude představovat největší politickou a ekonomickou výzvu naší generace, kterou nelze jednoduše přeskočit. Varuje, že AI zasáhne především kognitivní pracovníky a střední třídu, což může vyvolat silnější politický odpor než dřívější vlna deindustrializace. Kritizuje zjednodušená řešení jako nepodmíněný příjem nebo rekvalifikaci na řemesla a zdůrazňuje nutnost kompetentně řízené transformace, aby se předešlo sociálnímu rozvratu a vzestupu populismu.
Článek představuje 'Plán A', vizionářský scénář a soubor politických doporučení pro navigaci k superinteligenci (ASI). Autoři navrhují mezinárodní dohodu mezi USA a Čínou o zpomalení vývoje AI, zajištění transparentnosti výzkumu a zavedení verifikačních mechanismů, aby se předešlo existenčním rizikům a extrémní koncentraci moci. Scénář předpokládá odklad vzniku superinteligence až na rok 2040, což by lidstvu poskytlo čas na vyřešení problémů s bezpečností a kontrolou.
Spekulativní povídka sleduje cestu osamělého muže od prvního použití AI asistenta v brýlích pro rozšířenou realitu až po úplnou digitální transcendenci. Příběh zkoumá, jak technologie pro skenování mozku a neuronová rozhraní umožňují hlubší sebepoznání, léčení vnitřních traumat a nakonec i splynutí vědomí s milovanou osobou a kolektivní myslí, čímž se mění samotná podstata lidské identity a lásky.
Článek definuje a rozebírá rozdíl mezi „vypůjčenou“ a „vlastněnou“ mocí v rámci autorovy teorie velkých zakladatelů. Vypůjčená moc je delegována jinými (např. pracovní pozice) a lze ji snadno odebrat, zatímco vlastněná moc vychází z dovedností, vztahů a znalostí. Autor vysvětluje, jak lze vypůjčenou moc bránit či ji transformovat na vlastněnou pomocí informační asymetrie, a zdůrazňuje, že pro ambiciózní dlouhodobé plány je nezbytné disponovat mocí, která není vázána na vnější schválení.
Esej zkoumá koncept „Choice Transition“ (přechod k volbě), což je hypotetický bod v historii, kdy se lidstvo nebo jiní aktéři stanou schopnými záměrně řídit budoucí směřování světa namísto toho, aby byli unášeni slepými silami, jako jsou fyzika, biologická evoluce nebo tržní dynamika. Autoři analyzují, jak může umělá inteligence tento přechod urychlit skrze lepší předvídavost a koordinaci, ale zároveň varují před riziky centralizace moci nebo vzniku hyper-optimalizovaných sil, které by mohly lidskou volbu zcela vytlačit.
Kniha Iana Morrise zkoumá fascinující vztah mezi zdroji energie a vývojem lidských hodnot v průběhu deseti tisíc let historie. Autor rozlišuje tři hlavní éry – sběračství, zemědělství a využívání fosilních paliv – a ukazuje, jak každá z nich formuje odlišné postoje k násilí, hierarchii a sociální rovnosti. Současné demokratické ideály tak nejsou náhodným triumfem morálky, ale přímým důsledkem naší energetické hojnosti, která se s budoucími technologickými změnami může opět zásadně proměnit. Celý text doplňují podnětné reakce významných osobností, jako jsou Margaret Atwoodová nebo Christine Korsgaardová.
Článek analyzuje potenciální dopad umělé inteligence na ekonomický růst a srovnává jej s historickými technologickými revolucemi, jako byl parní stroj nebo elektřina. Zatímco někteří vizionáři předpovídají explozivní růst a ekonomickou singularitu díky automatizaci vědeckého výzkumu, autoři upozorňují na praktická omezení, zejména v oblasti dostupného výpočetního výkonu pro experimenty a složitosti nahrazení lidské kognitivní práce. Odhadují, že AI zvýší roční ekonomický růst o 3 až 9 %, což je významné, ale nikoliv okamžitě revoluční v měřítku, které někteří očekávají.
